Stavebnictví míří do Parlamentu, stačí kroužkovat

Stavebnictví míří do Parlamentu, stačí kroužkovat

Stavebnictví nemá své ministerstvo, nemá rozpočet a žádného garanta. Neutěšený stav se projevuje v realitě a dokumentuje jej i Český statistický úřad.

Přitom stavebnictví je v rámci Evropské unie největším průmyslovým sektorem s tvorbou přibližně 11 % HDP a zaměstnávajícím zhruba osm procent ekonomicky aktivního obyvatelstva. U nás jsme na tom o něco hůř, neboť tuzemské stavebnictví vytváří zhruba 6 až 7 % hrubého domácího produktu, zaměstnává osm procent osob pracujících v civilním sektoru. Co je však třeba přihodit na pomyslnou misku vah, je schopnost odvětví absorbovat značnou část pracovníků s nižší nebo odlišnou kvalifikací, kteří by jinak končili na sociálních dávkách. Stavebnictví vykazuje i značný multiplikační účinek na řadu odvětví sektoru zpracovatelského průmyslu (pro stavebnictví platí multiplikační účinek s indexem v rozmezí 3,2 – 3,5 v závislosti na druhu stavební investice).

Každému, komu záleží na budoucnosti oboru, by to nemělo být lhostejné. Proto stojí za úvahu, jestli se nepokusit prosadit do Parlamentu člověka, který by byl chopen „kopat“ za stavebnictví. Přiznejme si, že by to ale vyžadovalo získat hodně preferenčních hlasů. Takovým reprezentantem stavařů je Ing. Petr Serafín, který o sobě napsal: Více než 40 let se nepřetržitě věnuji investiční výstavbě a stavebnictví. Dosud jsem nikdy nechtěl vykonávat činnost profesionálního politika, vždy mě bavilo zabývat se přípravou a prováděním staveb. Je to veliká škola z hlediska techniky, ekonomiky, řízení (managementu) i práce s lidmi, kdy takřka každý den je nutno řešit jak koncepční, tak i běžné „provozní“ úkoly. Začínal jsem „od píky“ na výstavbě elektráren a tepláren, a to zejména v investorské organizaci od pozice referenta na stavbě až po vedoucího odboru (do roku 1992).

Mezitím jsem měl po dobu 3 let na starosti rezortní stavební organizace Federálního ministerstva paliv a energetiky. Následně jsem přešel do soukromé sféry, kde jsem působil 12 let (mj. jako ředitel ateliéru a člen představenstva velké projektově-inženýrské organizace, zabývající se dopravními stavbami). Od roku 2004 pracuji na Ministerstvu průmyslu a obchodu na úseku stavebnictví (poslední 4 roky jako ředitel odboru stavebnictví a zástupce náměstka ministra). Abych „nezúředničil“ a zachoval si svou praxi, trvale spolupracuji s nevládními organizacemi činnými ve výstavbě, zejména se Svazem podnikatelů ve stavebnictví, ČKAIT, Sdružením pro výstavbu silnic, Českou společností pro stavební právo aj. při řešení legislativních i technických problémů.

Mým mottem v současném i v dalším působení je: „Promyšleným, efektivním a koordinovaným rozvojem investiční výstavby a stavebnictví přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji ČR a k růstu mezinárodní konkurenceschopnosti.“

Na kandidátce do Poslanecké sněmovny PČR za Prahu figuruji na předposledním (35.) místě, a to záměrně, aby bylo zřejmé, nakolik voliči převážně preferují obecně uznávané profese (lékař, učitel apod.) resp. profese humanitární (filosof, sociolog, politolog) nebo naopak mají zájem, aby ve sněmovně pracovali též lidé zaměření na konkrétní důležité hospodářské a profesní obory (v mém případě stavebnictví). Rád bych proto oslovil zejména voliče živící se, podnikající a pracující ve sféře stavebnictví a investiční výstavby jakož i drobné soukromé stavebníky a byl tomuto oboru odborně prospěšný ve sněmovně s přímým prosazováním potřeb tohoto sektoru (bez případných prostředníků či „lobbistů“). Protože jsem člověk komunikativní, budu se v případě zvolení snažit prosazovat tyto potřeby mezi poslanci „napříč politickým spektrem“. Již nyní se hodně věnuji legislativní činnosti jednak jako člen poradních sborů a zejména osobními kontakty se současnými poslanci0 při uplatňování pro praxi podnikatelské sféry ve stavebnictví potřebných návrhů. Jednalo se zejména o nový zákon o zadávání veřejných zakázek, novelu stavebního zákona, zákona EIA a další. Protože se přes dílčí úspěchy řada věcí zatím nepodařila prosadit, rozhodl jsem se kandidovat do Poslanecké sněmovny, abych mohl vývoj ve stavebnictví pozitivně ovlivňovat přímo „u pramene“. Mým cílem je odstranit zbytečné „brzdy“ zejména v legislativním systému, které ztěžují život projektantům, realizátorům staveb i investorům. Jedná se např. o zbytečné množství a komplikovanost povolovacích procesů, obstrukční postupy ekologických i jiných spolků, nejasnosti a nekonzistentnost předpisů, někdy jednostranně nevýhodné obchodní podmínky a celou řadu dalších. Plně přitom podporuji např. materiál SPS „Náměty pro řešení prioritních problémů stavebnictví v novém volebním období“.

Vzhledem k tomu, že v současné Poslanecké sněmovně nemá oblast investic a stavebnictví odpovídající zastoupení, chci přispět svými odbornými i vyjednávacími zkušenostmi a schopnosti, aby došlo k nápravě a stavebnictví v ČR nebylo ve srovnání s vyspělými státy „na chvostě“.

Pokud Vás uvedené téma a má kandidatura zaujaly, prosím, abyste to ocenili mj. i udělením preferenčního hlasu na kandidátce příslušné strany (ČSSD). Konstatuji, že svůj program hodlám prosazovat bez ohledu na stranickou příslušnost a budu jako dosud jedním z Vás – stavařů.

Zdroj: časopis Stavitel, 11. 10. 2017, rubrika Komentáře, autor Jiří Kučera a Svaz podnikatelů ve stavebnictví ČR